Kristýna Hudečková, V. B
Jedu na krásném černém koni. Pod námi se třpytí bílý sníh a do ticha zvoní rolničky. Cíínk, cíínk, cíínk!
,, Kiki! Kristýnko! Vstávej, honem! Pročpak už nejsi ve škole?“
,, Vždyť jedu na koni…“
,, Tak už se probuď, za čtvrt hodiny začíná škola.“
Páni, já zaspala! Jen cesta do školy trvá patnáct minut. Teď vyletím z postele jako šíp. Honem umýt, hodit na sebe oblečení, maminka už mi dává vlasy do copu. Ještěže jsem si všechno večer nachystala. Vše je hotovo za sedm minut.
,, Už jen boty a letím,“ křičím na maminku.
,, Kiki, počkej, vem to dnes výjimečně přes pole,“ volá za mnou maminka.
Je dobře, že máme pole naproti škole a není oplocené.
Uf! Stihla jsem to, zvoní za tři minuty. Ještěže tu zlatou maminku mám.